středa 6. ledna 2016

Po Vánočních prázdninách...

Simonka udělala úplně nej video - podívejte se na něj ;)

Zdravím Vás všechny po prázdninách!! Doufám, že jste si prázdniny užili stejně jako já a Simča. :D

Prázdniny utekly velice rychle, a my se zase vracíme do našeho "studentského" života. Moc se nám do školy nechtělo, Simča jela do školy v pondělí a já jsem měl rodinné důvody... takže - z pondělka skoro nic nemáme.

A dostáváme se konečně na úterý. Jak jinak začít, než cestou z Otrokovic do Zlína. Už od 6.50 v trolejbusu. Nastoupila Simča do trolejbusu, rozjeli jsme se a začli jsme vykládat. Hlavní slovo dostala Simonka jako vždy, protože ty její příběhy fakt stojí za to poslouchat. Jelikož si voláme (Simča volá mě), tak jsem už něco věděl, ale to co mi vykládala... no člověk v ten moment ztratí slovo a jen mlčky poslouchá. Já jsem byl na Silvestra doma, ale jelikož Simča vyrazila oslavovat, tak jsme se měli o čem bavit celou cestu až do Zlína ke škole.  A samozřejmě jak jinak, než když jsme se objevili ve škole, začala ještě větší sranda. Hodina angličtiny se, ale vlekla... Ikdyž jsme psali test, pořád jsme se chechtali a ani pořádně sami nevíme čemu. O přestávce jsme se přesunuli na hodinu somatologie a pokračovali v našem "rebelení". Věta, že mi Simča "ukáže ptáka v zeleném" je fakt šokující, akor po prázdninách, když nic nevíte. Dříve jsme měli v červeném patře kostru ptáčka, jenže tu odvál čas a na římse v zeleném patře se objevil nový.. Ach jo, chudáček malý.. Už zazvonilo, a mi jsme šli do třídy. Somatologie šla o něco rychleji, ale taky - po prázdninách se vám fakt nic nechce psát a akor se to zase učit. A hádejte co, zase zazvonilo a my vytryskli do červeného na občanku. Nachystali jsme si věci a odešli na chodbu. Celkem jsme se divili, protože tam dneska bylo skoro prázdno a mi se tedy opřeli o topení a vykládali. V poslední době máme štěstí na našeho matikáře, no samozřejmě, že jsme ho museli potkat i tam. Zbytek hodin asi nemá cenu komentovat, až na poslední - matiku.
Po zvonění jsme si sedli, matikář došel a začal. Se Simčou si prostě musíme vykládat. A za to jsme si vysloužili vyvolání k tabuli. Já jako VIP osoba v matice (za to, že 5+3 je podle mě 9), tak mám i vyhrazený konec hodiny matiky na "special" příklad. Ale jako zase je hodný.. to se mu musí nechat :D


Středa ráno - 6.02
Jako každou středu máme tělocvik na 7. Nikomu se určitě nechce vstávat, ale musíme :( No co vám vyprávět, škola se vlekla. Hodiny nechtěly jít a minuta jak kdyby trvala celou hodinu.
Jupíííí, zvoní konečně... Ženeme se dolů ke skříňkám. Oblékneme se a jdeme ven. Po cestě se projdeme, ještě si vykládáme a hlavně se dneska "nenápadně" fotili...

A tak Simonko - zase ti děkuju za úžásné skvělé dva dny školy, které utíkají o mnoho rychleji, když jsem tam s tebou :3


(ještě přidám foto, z dnešního focení :D )

neděle 27. prosince 2015

Takovým úvodem


Tak asi bych měl začít úvodem.  :-) 
- Jmenuji se Alex... je mi 16 let a momentálně jsem studentem Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy Zdravotnické Zlín - obor ošetřovatel.
- Bydlím poblíž Zlína..takové malé město - Otrokovice

Samozřejmě vše je už po přijímačkách. Nesl jsem si zápisový lístek do školy a nakoukl jsem, kolik nás bude ve třídě. Myslím, že asi 22 (teď už nevím) a z toho asi 4 kluci. Říkal jsem si, že to nebude až tak špatné. Zároveň jsem si všimnul jména - Simča T. Dříve se mnou chodila do třídy na ZŠ, ovšem jsme se pak rozdělili - já do A, Simča do B, a tím jsme se přestali bavit. Všechno se vrátilo až v 9. třídě, kdy jsme jeli do Rakouska. Bavení mezi námi se obnovilo. O prázdninách jsme si začali více psát a těšit se, až budeme ve škole. Pár dní před školou jsme se už domluvili v kolik pojedem a tady tyhle věci. 

• Pondělí ráno 3.9.2015 jsme si volali přes messenger. Natěšení do školy jsme tedy vyrazili. Na nádraží v Otrokovicích jsme nastoupili do trolejbusu a vyrazili. Cesta utíkala celkem rychle a dost jsme se i smáli. Zastavili jsme na zastávce ve Zlíně, kde jsme viděli už 2 naše nové spolužačky. Chvíli jsme přemýšleli, jestli vystoupíme, pokecáme a pojedeme s nimi, a nebo budeme pokračovat. Rozhodli jsme se vystoupit a jít si povykládat. Jo, byli jsme trochu nervózní, ale Simča...ta jakoby tam už jela po několikáté a věděla, co ji čeká. Ačkoli ani já jsem nebyl tolik nervózní. Na zastávce jsme si vykládali. Takové ty obvyklé řeči co a jak  :-D. Od prvního dne školy jsme tam taková ta "nerozlučná dvojka", která když jeden chybí, už není ono. 
• Vlastně už od prvního dne máme spoustu vzpomínek. Hlavně na to, že nás tam šlo slyšet nejvíc. 
• To samé bývalo i ráno v trolejbuse, poslední dobou jsme se trochu uklidnili. 
• Samozřejmě ty první hodiny nových předmětů, moc rádi to nemáme, když musíme mluvit před celou třídou nových lidí. Nejlepší byla hodina matiky, kdy jsem prohlásil, že 5+3=9, od té doby jsem si vysloužil každou hodinu vyvolání k tabuli. O ostatních předmětěch ani nemluvě.

• Měli jsme jet na seznamovací pobyt do DIS Fryšták. Zase ráno jsme byli na nádraží první. Ovšem nejela s námi naše třídní, ale učitelka psychologie a ošetřovatelství. Už od rána byla zase sranda. Vyrazili jsme. V autobuse jsme nějak mezi sebou nemluvili, byli jsme takové ty skupinky. Už na nádraží nás tam čekali na přivítanou. Po rozdělení pokojů a několika aktivitách jsme byli ucelenější. 
• Simča je taková velká voda, který když někam vtrhne, tak to jde poznat  :-D . Proto se veškeré "srazy" konaly na klučičím pokoji, ikdyž vedle byla naše paní učitelka - později nazývána Šárkess. 
• Adapťák velice rychle utekl a my už zade žijeme takový ten stereotypní život studentů.

• Dny plynou jako voda a dostáveme do současnosti. Se Simčou si napíšeme nesčetné množství zpráv  :-D . V hodinách sedíme jen někdy spolu, spíše Simča sedí vzadu se spolužačkou Terkou, která když něco řekne tak to fakt stojí za to  :-D . Ale ikdyž sedíme od sebe dál, nic se nezměnilo. Vykládat si musíme pořád. 
• Dalo by se říct, že jsme se jakoby vrátili do 2. třídy ZŠ, kde jsme s naším kamaráděnín zkončili. 
• Tímto bych chtěl psát blog, co takový student na zdravce zažije s takovou úžasnou spolužačkou zažije.