Tak asi bych měl začít úvodem. :-)
- Jmenuji se Alex... je mi 16 let a momentálně jsem studentem Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy Zdravotnické Zlín - obor ošetřovatel.
- Bydlím poblíž Zlína..takové malé město - Otrokovice
Samozřejmě vše je už po přijímačkách. Nesl jsem si zápisový lístek do školy a nakoukl jsem, kolik nás bude ve třídě. Myslím, že asi 22 (teď už nevím) a z toho asi 4 kluci. Říkal jsem si, že to nebude až tak špatné. Zároveň jsem si všimnul jména - Simča T. Dříve se mnou chodila do třídy na ZŠ, ovšem jsme se pak rozdělili - já do A, Simča do B, a tím jsme se přestali bavit. Všechno se vrátilo až v 9. třídě, kdy jsme jeli do Rakouska. Bavení mezi námi se obnovilo. O prázdninách jsme si začali více psát a těšit se, až budeme ve škole. Pár dní před školou jsme se už domluvili v kolik pojedem a tady tyhle věci.
• Pondělí ráno 3.9.2015 jsme si volali přes messenger. Natěšení do školy jsme tedy vyrazili. Na nádraží v Otrokovicích jsme nastoupili do trolejbusu a vyrazili. Cesta utíkala celkem rychle a dost jsme se i smáli. Zastavili jsme na zastávce ve Zlíně, kde jsme viděli už 2 naše nové spolužačky. Chvíli jsme přemýšleli, jestli vystoupíme, pokecáme a pojedeme s nimi, a nebo budeme pokračovat. Rozhodli jsme se vystoupit a jít si povykládat. Jo, byli jsme trochu nervózní, ale Simča...ta jakoby tam už jela po několikáté a věděla, co ji čeká. Ačkoli ani já jsem nebyl tolik nervózní. Na zastávce jsme si vykládali. Takové ty obvyklé řeči co a jak :-D. Od prvního dne školy jsme tam taková ta "nerozlučná dvojka", která když jeden chybí, už není ono.
• Vlastně už od prvního dne máme spoustu vzpomínek. Hlavně na to, že nás tam šlo slyšet nejvíc.
• To samé bývalo i ráno v trolejbuse, poslední dobou jsme se trochu uklidnili.
• Samozřejmě ty první hodiny nových předmětů, moc rádi to nemáme, když musíme mluvit před celou třídou nových lidí. Nejlepší byla hodina matiky, kdy jsem prohlásil, že 5+3=9, od té doby jsem si vysloužil každou hodinu vyvolání k tabuli. O ostatních předmětěch ani nemluvě.
• Měli jsme jet na seznamovací pobyt do DIS Fryšták. Zase ráno jsme byli na nádraží první. Ovšem nejela s námi naše třídní, ale učitelka psychologie a ošetřovatelství. Už od rána byla zase sranda. Vyrazili jsme. V autobuse jsme nějak mezi sebou nemluvili, byli jsme takové ty skupinky. Už na nádraží nás tam čekali na přivítanou. Po rozdělení pokojů a několika aktivitách jsme byli ucelenější.
• Simča je taková velká voda, který když někam vtrhne, tak to jde poznat :-D . Proto se veškeré "srazy" konaly na klučičím pokoji, ikdyž vedle byla naše paní učitelka - později nazývána Šárkess.
• Adapťák velice rychle utekl a my už zade žijeme takový ten stereotypní život studentů.
• Dny plynou jako voda a dostáveme do současnosti. Se Simčou si napíšeme nesčetné množství zpráv :-D . V hodinách sedíme jen někdy spolu, spíše Simča sedí vzadu se spolužačkou Terkou, která když něco řekne tak to fakt stojí za to :-D . Ale ikdyž sedíme od sebe dál, nic se nezměnilo. Vykládat si musíme pořád.
• Dalo by se říct, že jsme se jakoby vrátili do 2. třídy ZŠ, kde jsme s naším kamaráděnín zkončili.
• Tímto bych chtěl psát blog, co takový student na zdravce zažije s takovou úžasnou spolužačkou zažije.
